Nech mě jí mojí cestou !

06. 10. 2012 | † 21. 01. 2014 | kód autora: Tna

Brý den :) :)

Sedím u babičky doma, koukám na televizi a neskutečně se nedím. Internet je tu tak strašně pomalej až to bolí, že se tady nemůžu dívat ani na film. A jak se mi tak pomalu načítají sránky s blogama různých lidí napadlo mě, o čem bych mohla napsat článek :

Dne 2.10.2012 dostala naše (8.) třída nabídku, že bychom se mohli jet podívat na burzu středních škol. Byla jsem nadšená, že bych už v tuhle dobu mohla mít vybranou školu. V úterý jsme tedy po první vyučovací hodině nasedli do autousu (samozřeje s doprovodem učitelek a 9. třídou). Cestou jsme s Anetkou dělaly hovadinky a docela se u toho nasmály. Po doražení na místo, jsme se všichni shromáždili před jakousi fabrikou a pak se jako šílený dav nahrnuli dovnitř. všude byla spousta lidí a "stanoviště" různých středních škol. Dostali jsme hodinu a půl rozchod po prostoru. Navštěvovali jsme různá "tsanoviště" a dozvídali se všemožné informace. Brzy jsme měli ruce bolavé od nošení informačních letáčků (tedy aspoň já) a když se náš rozchod pomalu blížil ke konci a my se přesovali k východu narazily jsme s Anetkou přesně na to co jsme hledaly. Školu s uměleckým a grafickým zaměřením. Nejen prostředí které vypadalo jako na zámku nás ohromilo. Neskutečné výhody, které nabízela tato škola byly opravdu šílené ! Okamžitě jsme se do téhle školy zamilovaly a celou cestu zprátky jsme nedělaly nic jiného, než že jsme si pročítaly (nádhernou) informační brožurku. Nastal menší problém s talentovými zkouškami na přijetí. Jak Anetka, tak já, nejsme žádné světoborné umělkyně.
Vrátili jsme se do školy a pokračovali jsme ve výuce až do 3. hodin.
Celá vyčerpaná, ale napumpovaná novými informacemi jsem doma usedla a postel. A po vydatném obědě usedla k počítači. Poflakovala jsme se takhle až do 8 hodin, když přišla máma z práce. Celá šťastná jsem jí ukázala desky plné informačních lejster. Pak ještě více nadšená jí ukázala to nejhezčí! Brožuru školy do které jsem se opravdu zamilovala. Chvíli pročítala potištěný papír a pak nepříčetně prohlásila, že na tuhle školu mě prostě nemůže pustit. Přišlo mi to tak líto, že jsem se v pokojíčku rozbrečela a začala maminu nenávidět. Celou dobu jsem na nípak byla protivná a odmlouvala jsem jí. Když si pak asi po 2 hodinách šla lehnout, sedla si ke mně jako k malému děcku a začala s těmi svými "strašně utěšovacími slovy". Že prý najdeme něco jiného a že na ni nemám být naštvaná. Stejně jsem byla. Vím, že to asi myslela dobře... Pak jsem s uslzenýma očima usnula u filmu. 
Stejně mě to pořád mrzí, že na uhle školu nemůžu, ale nic s tím nenadělám. Přece jenom mi na výběr SŠ zbývá trochu času...

Tak jo...já už budu muset končit !! Mějte se famfárově a pokud možno....JDĚTE VLASTNÍ CESTOU a ne tou kterou vám někdo pčlivě předkreslí :)) (Za překlepy se omlouvám, ale píšu trochu ve spěchu)


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.